Název „lapidárium“, odvozený od latinského pojmenování kamene („lapis“, 2. pád „lapidis“), se vžil v novější době jako označeni pro sbírky kamenných soch a architektonických fragmentů středověkého i novověkého původu. Nejběžnějším důvodem pro vznik lapidárií byly rekonstrukce gotických katedrál, probíhající v mnoha případech od 19. století. Poškozené originální architektonické články a skulptury, vyměňované při těchto opravách, esteticky a historicky i přes své poškození stále cenné, byly často ukládány do interiérů, aby byly chráněny před další zkázou.

 

 

v Praze má sice také fragmenty z pražské katedrály, ale to je jen malá část jeho sbírek, jejichž skladba je mnohem bohatší. V dnešní podobě sestává kolekce Lapidária Národního muzea asi ze dvou tisíc sbírkových předmětů, z nichž přes čtyři sta nejlepších kusů je vystaveno, zatímco ostatní jsou udrženy v depozitářích. Obecně lze říci, že jde o doklady kamenického řemesla a sochařských prací v kameni z českých zemí, zejména však z Prahy, v časovém rozsahu 11. až 19. století, výjimečně i z počátku 20, století.

Doplňkem sbírky Lapidária jsou i tři bronzové plastiky Františka l., maršála Radeckého a Františka Josefa I. Ve dvou největších sálech dokresluji atmosféru historických sbirek také gotické, renesanční a barokní trámové stropy pocházející ze zbořených pražských budov.

 

Převzato ze zdroje: http://www.nm.cz/Hlavni-strana/Navstivte-nas/Lapidarium-v-arealu-prazskeho-Vystaviste.html

Šla jsem kolem této budovy mnohokrát, nikdy však nebyly její dveře otevřené. Tentokrát otevřené byly. Prohlídka stála za pozornost.

Doporučuji každému, koho alespoň trochu zajímá historie, rád si prohlíží sochy nebo oceňuje architekturu, jelikož samotná budova lapidária je okouzlující.