Jednoduchý princip, velká zábava.

Navštívila jsem únikové místnosti v Budapešti, v Bratislavě a v Praze. Stále přibývají nové, což je dobře, jelikož opakovaná návštěva stejné místnosti nedává smysl.

Také bych ráda měla únikovou místnost, ale brání mi v tom objektivní okolnosti. Nemám vhodný prostor…

 

A proč je to tak zábavné?

 

Octnete se v místnosti, ze které vede jediná cesta. Cesta přes bezpočet hádanek, rébusů a úkolů. Záleží na chytrosti, zručnosti a týmové spolupráci.

Je to báječný způsob, jak lépe poznat své kamarády, kolegy, partnery. Každý uvažujeme trochu jinak, jdou nám různé věci. V únikové místnosti to krásně poznáte. Jeden se vrhne k počítači, druhý se začte do zašifrovaného textu, třetí odhalí tajné šifry na zdech…

Na některých úkolech je dobré spolupracovat, jiné si vyžadují soustředěnou pozornost jednoho.

Hodinové úsilí je odměněno skvělým pocitem, když se podaří otevřít dveře ven.

Obvykle takový zážitek poskytne látku pro dlouhé rozhovory o tom, jak kdo hru prožíval, co se komu líbilo, co koho zarazilo, překvapilo…

Ať už se únik podaří nebo ne, je to skvělý zážitek!

 

A kdyby tady náhodou byl někdo, koho to také nadchlo a věděl o vhodném prostoru, ale nechtěl se do budování pouštět sám, tak můžeme únikovou místnost rozjet spolu :-).