Nechci měnit svět…
…ale byla bych ráda, kdyby ve světě bylo více ohleduplných lidí.
Nedávno jsem slyšela, že bezohledných lidí přibývá, protože se přizpůsobují chování ostatních. Ti ohleduplní prý v dnešním světě nemají šanci.
Ale já se nechci přizpůsobovat chování, se kterým nesouhlasím.
Nechci vrtat do zdí v neděli ráno jen proto, že to dělají ostatní.
Nebudu halasit pozdě do noci a rušit všechny kolem jen proto, že to dělají ostatní.
Všimla jsem si jedné zajímavé věci.
Bezohledné chování jednoho jediného člověka obvykle znepříjemní život mnohým jiným.
V klidné vilové čtvrti stačí jeden uštěkaný pes, aby týral svým štěkáním všechny ostatní obyvatele.
Atd. atd…
Co mi z tohoto poznatku vyplývá?
Svět nezměním, pokud zůstanu ohleduplná, ale zůstanu sama sebou a každý ohleduplný člověk zlepší kvalitu života těch, kteří s ním sdílí životní prostor. Takže vlastně nepřímo zlepšuje svět.
Nezbývá než věřit, že si tuto skutečnost uvědomí co největší množství lidí a svět tak bude zase o chlup lepším místem.
Vždyť… je to jako domino, někdo něco udělá – ať už je to uštěkaný pes, či obyčejná nadávka a ublížený člověk si musí vybít zlost. Na něj. Na rodinu. Na všechny. Jeden závan větru a domino padá…
Většinou bohužel ano…