Německý parlament do toho po letech diskusí praštil a schválil kvóty pro ženy: Ve vedení velkých německých firem jich od roku 2016 bude muset být aspoň 30 %“…

 

celý článek si lze přečíst na následujícím odkazu:

 

 

Autorkou článku je Markéta Šichtařová. Přečetla jsem si od ní a jejího manžela Vladimíra Pikory zatím dvě knihy, nyní se chystám na třetí, Lumpy a beránky.

Vždy, když čtu tyto knihy, případně příspěvky paní Šichtařové, donutí mě přemýšlet. Myslím, že to je jejich záměr. Na rozdíl od jiných, kteří kritizují, či jsou skeptičtí, používají tito autoři argumenty, které si lze snadno ověřit.

 

Nyní tedy k příspěvku „Vivat antifeminismus“.

Musím ve většině úvah dát autorce za pravdu. Zmiňované kvóty mi připomínají jiné nepřirozené regulace, které z dlouhodobého hlediska nikomu neprospěly. Regulace, které pomáhají jedněm na úkor druhých vyvolávají vzájemnou nevraživost. Opravdu je žádoucí, aby i muži k ženám pociťovali nevraživost?

Nevím, zda Ti, kteří tyto kvóty vymýšlejí a prosazují, jsou vedeni čistými, dobrými úmysly. Možná opravdu jen chtějí zlepšit pozici žen na trhu práce. Ale život není pouze práce! Zmiňované kvóty však budou mít vliv na vztahy žen a mužů i za dveřmi kanceláře.

Od muže, který bude přesvědčený, že mu v dalším postupu po kariérním žebříčku brání kvóty, lze jen těžko očekávat, že se k ženám bude chovat galantně. Proč taky.

Gentlemanství se z naší společnosti vytrácí již dlouho. A není divu. Čím intenzivnější je prosazování rovnoprávnosti pohlaví, která se často zaměňuje za bezrozdílnost pohlaví, tím méně je galantní chování mužů vhodné. Muž by se mohl obávat, aby jeho galantní chování nebylo vykládáno špatně.

 

Jenže rozdíly díky bohu jsou.

 

I trénované ženy podlehnou útoku průměrně trénovaného muže. Ženy jsou zkrátka fyzicky slabší.

Ani ten nejcitlivější muž nenakojí hladové dítě.

 

Role ženy v cicilizované společnosti, ve které ustupuje význam fyzické síly, pokud odhlédneme od nezákonných excesů, je poměrně stabilní. Je a zůstává nezastupitelná. Role muže tak jistá není.

 

Nechci žádnému pohlaví brát svobodu, ale ani nic nutit. A nelíbí se mi zákony, které to dělají.

Nechť se žena sama rozhodne, zda se chce věnovat kariéře nebo domácnosti, případně obojímu. Ale ať má svobodu, nikoli právo, nikoli povinnost.

A pokud se muž cítí dobře v zástěře, ať v ní je. Ale aby mu někdo vnucoval, že to tak být musí? To bych nechala na domácí diskuze, tam to totiž patří. Každému to vyhovuje jinak a mělo by být pouze na partnerech, jak si věci uspořádají.

 

Mně osobně mrzí, že potkat gentlemana je v dnešní době nevšední zážitek. Ale už se tomu tolik nedivím. Muži mají opravdu velmi nejisté postavení a ti, jejichž postavení je jisté, postrádají výchovu.

Přála bych si, aby lidé více přemýšleli o důsledcích svých činů. Aby se nedařilo prosazovat zákony, které nejsou jednoznačně prospěšné.